Review: Boj o trůn - Amanda Hocking (Svět tryllů #3)

Název: Ascend
Autor: Amanda Hocking
Nakladatelství: Fortuna Libri
Počet stran: 312
Žánr: fantasy

Anotace

Wendy Everlyová čelí nepříjemné volbě. Trylly může zachránit před nemilosrdnými nepřáteli jen tím, že se sama obětuje. Pokud se nevzdá Vittře, její lid se ocitne v brutální válce s neporazitelným nepřítelem. Ale jak by Wendy mohla opustit přátele, i když je to jediná možná cesta k jejich záchraně?
V sázce je všechno, protože království není to jediné, co by mohla ztratit. Poté, co se zamilovala do Finna i Lokiho, se musí rozhodnout, koho bude milovat navždy. Nakonec zjistí, který z nich dvou je ten pravý. Není však jisté, že se naplnění své lásky dožijí.
Všechno směřovalo k tomuto momentu. Má v rukou budoucnost celého svého světa. Je připravená za něj bojovat?
Když jsem si v knihkupectví koupila první díl této trilogie, nevěřila jsem, že mě to tak chytne. Nakonec to dopadlo tak, že jsem  se po dočtení prvního dílu nemohla dočkat, kdy si konečně koupím druhý i třetí díl. A okamžitě jsem oba přečetla. A kdyby se mě někdo zeptal, který díl je nejlepší, nevím , co bych odpověděla. Asi bych řekla,  že se mi líbily všechny, ale každý díl jinak...

Musím říct, že i když se mi český obal líbí, více se mi líbí anglická obálka. Anglická obálka je prostě úžasná. Moc se mi líbí modrá barva, která úplně září z černobílé obálky. Nádhera.
Ale vraťme se k české a zároveň orginální obálce. Ta je totiž stejná, samozřejmě kromě překladu. Na té se mi hlavně líbí krásná bouřlivá obloha, která přesně vystihuje atmosféru, ve které se tryllové právě nacházejí. Ano, rozhodující bitva se totiž nevyhnutelně blíží...

Teď bych řekla pár slov k ději. Protože jsem četla třetí díl hned poté, co jsem dočetla druhý díl a nic mi na návaznosti nepřišlo nic divného, soudím, že návaznost bude dobrá.
Na konci Rozpolcení jsme viděli, jak Eloru vyčerpávalo kouzlo, které přinutilo Lokiho zůstat ve Föreningu. Na začátku tohoto dílu se Wendy rozhodla své matce pomoct a přebrala za ní veškteré královské povinnosti...


Jednoho dne na dveře někdo nečekaně zaklepal a ve dveřích Wendy objevila vyčerpaného a zmláceného Lokiho. Loki se snaži požádat Wendy o azyl a hned jak to dočekl padl do náručí. Nebyla by to Wendy, kterou známe, aby se o Lokiho nepostarala.
Když si jednoho dne zavolala Wendy Elora, pověděla jí o dnu, kdy se  Wendy narodila. Tuto scénu řadím k nejemotivnějším momentům celé série. Musím přiznat, že jsem neměla daleko k slzám.
Po této nádherné scéně následuje svatba Wendy s Tovem... Svatba sice nedopadne, tak jak všichni očekávali, protože se jí někdo pokusí zkazit, ale nakonec nedopadne úplně nejhůře. A protože na tom Elora není zrovna nejlépe a Wendy tedy nechybí do dnu její korunovace moc času, usilovně studuje a snaží se najít způsob, jak Vittru porazit...

Wendy mi byla celou sérii sympatická. Zpočátku to měla velmi těžké zjistit, že není tím, kým si celou dobu myslela, že je. Ale vyrovnala se s tím myslím velmi dobře. Myslím si, že se od prvního dílu také hodně změnila. V Dědičce by podle mého názoru nebyla vůbec schopna vládnout zemi. Bylo moc pěkné vidět, že jí to v Boji o Trůn už nedělá problém, a že je schopna se rozhodnout podle toho, co je dobré pro lid a ne co je dobré pro ni. I když někdy člověk musí být sobecký a rozhodovat se také trochu podle sebe. Já nevím, jestli bych byla schopna si vzít svého kamaráda bez lásky, i když vím, že to Wendy nedělala pro sebe, ale pro svůj lid. Jak šlechetné... Opravdu ji za tento čin smekám :-)
Ale teď už k Finnovi a Lokimu.
Zpočátku jsem byla Finnem naprosto okouzlena. Postupem času ale mé nadšení a okouzlení bohužel vyprchalo Asi to bylo tím, jak Finn Wendy opustil aniž by o ni bojoval, ale od té doby už mi tak skvělý nepřišel. Nemám ráda zbabělce no...

Na druhou stranu, Loki také nebyl zpočátku mým favoritem. Podle mě šel do všeho moc hrrr. To jak Wendy v druhém díle požádal o ruku a přitom se skoro vůbec neznali mě hodně zaskočilo a vůbec jsem to nedokázala pochopit. Na druhou stranu , ale obdivuji jeho  smysl pro humor a to, jak Wendy zachránil ze zajetí a jak kvůli tomu pak trpěl mě přesvědčilo, že Loki je ten správný hrdina. Ano, po tomto dílu jsem se konečně rozhodla, v kterém týmu bych chtěla být a vybrala jsem si Lokiho!  :-)


Ještě bych chtěla říci, že až na konec, který připomínal spíše pohádku, bych ale řekla, že se autorka snažila být trošku realističtější. Už zde nemáme zachyceno jen samou krásu a lásku, ale konečně zde máme i trošku reality. Opravdu si myslíte, že by ten boj mezi nimi Vitrrou a Trylly mohl probíhat tak poklidně? Nevím, jestli jsem tak pesimistická, ale opravdu si to nemyslím. Ano, v sérii byla nějaká akce, ale všichni se chovali tak mírně, že si nedokážu představit, že by to tak ve válce mohlo být.

Bohužel ale musím říct, že jsem v knize nenašla jen samé pozitivní věci. To co mě strašně překvapilo a hlavně zklamalo byla závěrečná scéna. Očekávala jsem pořádný popis boje, protože na ten boj se čekalo celou sérii a mělo to být pořádné vyvrcholení série. Ale to jsem se bohužel spletla. Boj byl popsán jen na několik stránek, což je podle mého názoru obrovská škoda. Zase příliš optimistické, jako předchozí dva díly. Myslím si, že by dokonce ani nebylo na škodu, kdyby dokonce někdo z  vedlejších postav zemřel. Pak ten konec opravdu nepůsobil jako pohádka. A to jsem ještě nezmínila bonusovou povídku. To byla opravdu třešnička na závěr. Už tak to dopadlo příliš sladce a po této povídce...
Pravděpodobně to ale Amanda udělala pro to, že to je žánr spíše pro mladší... Nevím, ale mě to moc věrohodné nepřišlo. 
Dále jsem bohužel v knize našla spoustu překlepů a hrubek, což je vážně škoda... Jedna mě ale fakt dostala... SlaNost pro Finna???? :-D Příště by to asi chtělo trošku více korekce...

Ale jinak se mi série moc líbila a nemůžu jinak než ji hodnotit kladně. Dokonce je mi docela líto, že už tato série skončila :-)
Ukázka z knížky:

,,Dneska vypadáš moc dobře,´´ ujistila jsem Eloru.
,,A ty vypadáš krásně,´´ oplatila mi poklonu. ,,Tahle barva ti sluší.´´
Podívala jsem se na svoje šaty. Byly tmavomodré s černým krajkovým lemem. Vybrala mi je Willa a i mě připadaly moc krásné. Ale pořád jsem ještě nebyla zvyklá na Elořiny pochvaly.
,,Děkuju,´´ hlesla jsem.
,,Vyprávěla jsem ti někdy o tom dni, kdy ses narodila?´´ zeptala se Elora.
,,Ne,´´ Jedla jsem zrovna vanilkový jogurt, ale odložila jsem lžíci na talíř. ,, Jenom jsi mi říkala, že to bylo rychlé.´´
Narodila ses dřív,´´ pronesla tiše, jako by se ztrácela ve vzpomínkách...

Hodnocení: 85%