Review: Pokrevní pouta - Richelle Mead (Bloodlines #1)

Název: Bloodlines (Bloodlines  #1)
Autor: Richelle Mead
Nakladatelství: Domino
Počet stran: 350
Žánr: fantasy

Anotace

Mladá královna Lissa Dragomirová si netradiční politikou nadělala u morojského dvora spoustu nepřátel, kteří by ji rádi odstranili. Je ale velmi dobře střežena, a tak se spiklenci zaměří na její nevlastní sestru Jill. Vědí totiž, že kdyby Jill zabili, Lissa by musela odstoupit a přenechat trůn někomu, kdo má alespoň jednoho žijícího příbuzného. Po brutálním útoku na Jill se Morojové a dhampýři rozhodnout uklidit Jill někam do bezpečí. Kam ale? Po dlouhém zvažování dojdou k závěru, že mladou vampýrku by jistě nikdo nehledal ve světě lidí. Jill má doprovázet a strážit alchymistka Sydney Sageová. Obě dívky se zapíší na lidskou školu, kterou navštěvují i Adrian Ivaškov a Eddie Castile. Kamarádi zpočátku řeší běžné problémy spojené se studiem na lidské škole, ale brzy začnou zjišťovat, že na téhle škole nejsou jediní, kdo potřebuje k životu krev.

Poté co jsem dočetla Vampýrskou akademii a zjistila jsem, že k této úžasné sérii existuje i spin –off série, byla jsem strašně nadšená. Během čtení jsem si totiž Vampýrskou akademii strašně oblíbila a bylo mi strašně líto, že už skončila. Tato série mě stejně jako snad jakákoli kniha R. Mead nezklamala . Po přečtení několika stran jsem si Pokrevní pouta oblíbila skoro stejně jako VA a rozhodně mám v plánu přečíst si i další díly – Zlatou lilii a Indigové kouzlo.

Co říci k obálce. Jedná se o přeložení původní obálky. Mě se teda moc nelíbí, ale musím říct, že se mi nelíbí ani obálky Vampýrské akademie, takže to není nic nového. Obal mi přijde takový divný. Na obálce můžete vidět alchymistku Sydney a useknutou hlavu Adriana ( což já opravdu nechápu, buď ho tam dám celého nebo ho tam nedám vůbec, ale půlka hlavy?  :-)  Dále bych chtěla říci, že přestože miluji růže, k tomuto obalu mi vůbec nesedí. Myslím si, že bez nich by obálka vypadala mnohem lépe.

Nyní bych vás chtěla upozornit. Tato kniha obsahuje SPOILERY k Vampýrské akademii, proto vám tuto sérii rozhodně nedoporučuji číst předtím, než dočtete všech 6 dílů Vampýrské akademie. Pokud jste tedy VA ještě nedočetli, PŘESKOČTE odstavce s dějem knihy. I ty totiž  obsahují spoilery.

Kniha začíná víceméně tam, kde skončil poslední díl VA.

Poté, co stala Lissa královnou morojů, ocitá se její sestra Jill ve velkém nebezpečí. Lissa si totiž nadělala spoustu nepřátel, a protože proniknout přes stráže královny není zrovna jednoduché, její nepřátelé jdou po Jill. Jak už víme z Vampýrské akademie, Lissa musí mít totiž aspoň jednoho rodinného příslušníka, aby mohla vládnout ( fakt divný zákon). Jill se tedy ocitá ve středu veškterého dění . Lissa se snaží svou  nevlastní sestru chránit a posílá ji do slunného místečka Palm Springs na internátní školu. Pro Jill toto místo není zrovna příjemné, protože morojové nesnášejí teplo, ale kde by mohlo být bezpečněji, než právě tam?  Jill má dělat společnici a zároveň ,,sestru ´´ alchymistka Sydney Sageová. Dhampýr,Eddie Castile, má na starosti  její případnou obranu.

 

  

Jenže kde bude brát Jill lidskou krev? Je přece morojka...

I přesto, že je v této oblasti hodně tepla, žije zde jeden moroj - podivín. A protože ten má svého dárce stále po ruce a je ochoten poskytnout přístřeší Adrianovi - ten je totiž na internátní školu moc starý a půjčovat jim dárce, je vše vyřešeno.

Postupně ovšem Sydney zjišťuje, že Jill není ve škole jediná, kdo potřebuje lidskou krev...

Hlavní změnou oproti VA je změna hl. hrdinky. Silná a neohrožená Rose je nahrazena přemýšlivou Sydney což je opravdu velký skok. Sydney si totiž všechno raději desetkrát rozmyslí než aby něco náhodou udělala špatně, zatímco Rose by jednala bezhlavě. Tento skok se mnoha lidem moc nezdá a proto si nedokáží užít Pokrevní pouta tak jako VA. Já jsem si ale na Syndey zvykla, je prostě jiná než Rose. Ale to neznamená, že by špatná, to ani náhodou.

Jak jsem zmínila i výše, i v této sérii knih se objeví Adrian. I přesto, že jsem tým Dimitrij, bylo mi Adriana po skončení VA líto. Celou dobu miloval Rose a ta ho jen využila, stejně jako předtím Masona. Chudák Adrian. V této knize můžeme poznat, jak moc mu Rose svým odmítnutím ublížila. Adrian teď pije ještě mnohem více než předtím a strašně trpí. :-/

Když jsem si přečetla recenze na tuto knihu, byla jsem opravdu hodně nadšená a natěšená. Všichni psali, že tato kniha obsahuje mnoho nečekaných zvratů. Můj názor je ale zcela jiný. Podle mého názoru, se dá děj knížky uhádnout už během několika prvních stran. Čím víc se blížíte ke konci, tím více se jen utvrzujete ve svých teoriích. Během knížky jsem nenarazila na ani jeden nečekaný zvrat, všechno jsem dopředu tušila a měla jsem pravdu.

Doufala jsem také, že se zde objeví více postav z Vampýrské akademie. Mé přání, ale nebylo vyslyšeno, ale nevadí, třeba se to změní v dalších dílech. Tuto knihu bych zařadila spíše mezi knihy oddechové, moc akce jsem tu nenašla a když už se nějaká objevila, byla strašně očekávaná.

Hlavní věcí, proč budu v sérii pokračovat je Adrian, bez něj by byly Pokrevní pouta jen další nudnou knížkou. Adrian ovšem celou knihu oživí jeho humorem. Proto u této série zůstávám a hodlám si přečíst i další díly.

Ukázka z knihy:

Číst v lidech jsem se sice za posledních deset vteřin nenaučila, ale v tu chvíli mě náhle cosi osvítilo a já trochu poodhalila záhadu jménem Adrian Ivaškov. Ostatní mu často nevěří. Nic od něj neočekávají, a tak se ani on o nic nesnaží. Dokonce i Eddie ho tak nějak odepsal: To je prostě Adrian. Jako by se s tím nedalo nic dělat.

Taky jsem si najednou uvědomila, že toho máme s Adrianem mnoho společného, ačkoli se to nezdá. Oba neustále bojujeme s očekáváním druhých. A nezáleží na tom, že ode mě lidi očekávají všechno, zatímco od něj nic. Oba jsme stejní, pořád se snažíme probořit hranice, které nám ostatní vytyčili, a být sami sebou. Adrian Ivaškov - lehkomyslný mladý vampýr - mi byl podobnější než kdokoli jiný, koho znám. To pomyšlení mě překvapilo natolik, že jsem mu nedokázala hned odpovědět.

Hodnocení: 65%