Review: Mé sladké šestnácté století - Rachel Harris

Název: My super sweet sixteenth century  
Autor: Rachel Harris
Nakladatelství: Cooboo
Počet stran: 256
Žánr: román o cestování časem   

Anotace:

Cat Crawfordová má za pár dní oslavit své sladké šestnácté narozeniny. Ovšem to poslední, co si Cat přeje, je extravagantní narozeninová party organizovaná její temperamentní nevlastní matkou. Alespoň malou útěchou jí je plánovaný rodinný výlet do magické Florencie. A když ji při prohlídce tohoto úžasného města zavede zvědavost do cikánského stanu, ocitne se přímo… v renesanční Florencii. 

Na tomto výletu do šestnáctého století, vyzbrojena pouze batohem plným věcí z budoucnosti, se Cat setká se svými předky. A nejen s nimi, vždyť v této době je Florencie plná známých umělců, kteří právě tvoří svá vrcholná díla. A samozřejmě není nouze ani o pohledné renesanční ctitele… Avšak podaří se Cat najít cestu zpět do moderní doby, nebo se její italské dobrodružství promění v italské navždy?



Ještě jste neslyšeli o knize Mé sladké šestnácté století?  Tak teď je ideální chvíle to napravit. Možná není kniha tak úžasná jako její obálka, ale to nic nemění na tom, že je to určitě dobrá kniha a stojí za to si ji přečíst...


Obálka této knihy je úžasná a opravdu se nedivím, že kamarádku v knihkupectví zaujala natolik, že si ji koupila. A protože se kamarádce kniha moc líbila, půjčila mi ji, ať si ji také přečtu. Nevím, jestli se mi kniha líbila tolik jako kamarádce - řekla bych, že spíše ne. Rozhodně si ale nemyslím, že je to špatná kniha. Myslím si, že je to skvělá oddechová literatura, s níž můžete strávit nejedno deštivé odpoledne...

 

Česká obálka je až na překlad úplně stejná jako originální, což je dobře. Mě se totiž tato podivná anglická obálka vůbec nelíbí. Zaprvé mi připadá strašně ponurá. Určitě by to chtělo nějaké barvy. Takhle vypadá ta kniha hodně smutná a málokdo by po této knize asi sáhl. Ono se to nezdá, ale myslím, že u knih dělá obálka opravdu hodně.  Zadruhé na mě obálka působí nezajímavě a nudně.

Můj názor na českou obálku jste už určitě četli, proto vám ho tady už nebudu vypisovat znovu. Kdo ho ale ještě  nečetl, stačí kliknout zde a může se můj názor přečíst...

Cat je dcera režiséra a žije na Beverly Hills. Myslíte si, že je to další rozmazlená dcerunka boháče? Tak to vás překvapím, že Cat taková vůbec není. Nemá ani zdaleka vše, na co si ukáže. Naopak, vůbec to nemá v životě lehké. Nejenže řeší běžné problémy dospívajícího, neustále ji také honí úletům její maminky - herečky - paparazzi ( i přesto, že se svou matkou téměř od narození nežije).  Proto, když ji otec s macechou Jennou, chce dát na narozeniny velkou oslavu, která by se měla vysílat i v televizi na MTV není z toho vůbec nadšená. Proč musí být jako vždy středem pozornosti? Proč nemůže mít aspoň chvíli klid od všech těch  novinářů?


A protože si ji chce tatínek usmířit, rozhodne se zařídit pro sebe, Cat i Jennu výlet do Florencie. Cat Florencii naprosto zbožňuje, proto je z tohoto výletu strašně nadšená. Navíc je  malířka a nemůže uvěřit tomu, že uvidí  na vlastní oči Michelangelova Davida a spoustu dalších významných renesančních děl. Moc ráda by si ale prohlédla město sama a ne s otravnou Jennou za zády, která navíc umění vůbec nerozumí, ale i přesto je ochotná se s ní otravovat celý den , aby toto úžasné město viděla...

 Proto ji strašně potěší, že když jí  dá otec po příletu dvě hodiny na to, aby si město prohlédla sama.  Ale když už se chystá do hotelu, zaujme ji stan věštkyně. Chvíli váhá, ale nakonec se rozhodne jít dovnitř a dozvědět se něco o svém osudu. Stejně na to nevěří, tak proč si to neposlechnout, že?
 Stane se ale něco divného. Nějakým záhadným způsobem se totiž Cat najednou ocitá v 16. století. Navíc  jen pár dnů po tom, co Michelangelo dokončil svou sochu Davida. Co Cat v 16. století čeká? A proč si všichni myslí, že je Paziena D´ Andeli- osiřelá dívka, která se musela přestěhovat za svou tetou a strýčkem z do Florencie? 

Musím říct, že mi začátek knihy dělal trošičku problém. Nějak mě nebavil a nemohla jsem se dočkat, kdy už konečně bude Cat v tom oněm zmiňovaném 16.století. Postupem si mě ale kniha úplně získala a od zbytku knihy jsem se pomalu ani nemohla odtrhnout. Sice se v knize neobjevuje velké množství akce, za to je zde  velké množství komických scén, které tedy aspoň pro mě zmiňovanou akci úplně nahradily.

Další věc, která se mi na knize moc líbila, byl samotný námět. Já prostě miluji cestování časem. Už jako malé se mi třeba moc líbilo, když v Harry Potterovi a vězeň z Azkabanu použila Hermiona ten obraceč času. Vždy jsem ji to záviděla a taky jsem to někdy chtěla zkusit. A to bylo vrácení času jen o několik hodin. Tady je to o několik století. Prostě úžasné. Sledovat, jak lidi žili o několik stovek let dříve. Co každý den dělali, s kým se bavili, kde žili. Moc by se mi líbilo, kdybych to mohla taky někdy vyzkoušet a já nevím, třeba zachránit Titanic před potopou. Bylo by to opravdu skvělé.Škoda jen, že to není možné...

Dále se mi moc líbily postavy této knihy. Ano, s Cat jsem nesouhlasila ve většině věcí. Například úplně na začátku knihy, se mi vůbec nelíbilo, že Cat Jennu odsuzuje už od počátku, přitom vypadalo, že ji ještě vůbec nestačila pořádně poznat. Chápu, že už má těch novinářů dost, ale nešlo se nějak rozumně domluvit třeba na tom, že ji sice udělá Jenna s tatínkem oslavu, ale aspoň nebude v té televizi? Tím ale nechci říct, že by se mi postava Jenny nějak obzvlášť líbila, to opravdu ne. Ale od čeho jsou kompromisy, ne? Na druhou stranu to nebyla úplně špatná hrdinka a postupem času si mě i získala, ale ten začátek se mi moc nelíbil...

No a když už jsme u těch postav, nesmím zapomenout na Lorenza. Ten byl teda naprosto boží. Krásný umělec, svobodomyslný, bouřící se proti konvencím a  společenským pravidlům. Musím se přiznat, že mám takovéto typy  lidí docela ráda, takže to měl se mnou a mým srdcem Lorenzo dost lehké. Navíc mám ráda, když mají muži smysl pro humor a dokáží nás ženy  kdykoli rozesmát. Proto pro mě byl Lorenzo bezkonkurenčně nejlepší postava z celé knihy a užívala jsem si každou stránku, kterou s ním Cat strávila...

Přes tuto knihu se můžeme zprostředkovaně dozvědět zajímavé věci o italské renesanci i celkově o šestnáctém století, což je určitě zajímavé. Věděli jste například, že si lidé v raném středověku nečistili zuby ,, naší´´ zubní pastou?Ano,  když se nad tím člověk zamyslí, je to docela jasné, ale koho o tom  napadne přemýšlet? A tohle určitě není jediná věc, která by stála za zmínku...

 Jak dlouho byste vlastně  přežili bez notebooku, tabletu, mobilu, televize či jen našeho klasického každodenního líčení? No schválně, vsadím se, že moc dlouho ne...  A to to bylo v 16. století naprosto běžné. Představte si, že se  rodina  večer sešla a začali si povídat - protože neměli ani elektřinu, více si v rodině pomáhali... Nebylo by to lepší než teď?

A co by vlastně řekli na naše novodobé vynálezy lidé z 16. století? Líbily by se jim naše fotoaparáty, mobily, videokamery či televize? A co by asi tak řekli na naše líčení a na zvyky naší společnosti? Nám se možná zdají zvyky 16. století poněkud zastaralé, ale není to oboustranné? Nemyslím si, že by se lidem z 16. století líbil náš každodenní spěch a honba za penězi ( když se to nelíbí třeba ani mě a to ani nepocházím z 16.století).

A co se mi na knize nelíbilo? Moc toho není, ale  našla jsem také věci, které bych do knihy přidala, protože se mi zdála špatně propracovaná a já bych se snažila tohoto vynikajícího námětu více využít. Například by se mi více líbilo, kdyby bylo v knize přece jen o něco více historie. Mám historii ráda a přece jen, je to kniha o cestování časem...

Dále mi přišlo poněkud zvláštní, že když byla Cat v 21. století, byla úplně fascinována krásou města a renesance.  Ovšem po pár stranách popisujících Cat v 16.století tento zájem o Florencii úplně vymizel.  Ano, příjemně ji překvapilo, když zjistila, že se může na sochu Davida podívat, ale samotnou ji ani nenapadlo, že by se o to mohla nějakým způsobem zajímat. Nevím, přišlo mi to poněkud zvláštní, že ji to najednou z ničeho nic přestalo úplně zajímat...

Další věcí, která se mi na knize nelíbilo je určitě to, že byla kniha strašně předvídatelná. Opravdu vás nenapadlo, že se může v 16. století něco takového stát? Musím říct, že to byla jedna z mých prvních myšlenek při tom, když se poznala Cat s Lorenzem...

No a druhou chybičkou je určitě to, že i tato kniha je trilogií a má další dva díly. ( které navíc v ČR ještě ani nevyšly - druhý díl se chystá pokud se nepletu na listopad - myslím, že jsem to někde četla, jistá si ale úplně nejsem...)
 Už mě totiž začíná unavovat to neustálé množství vícedílných sérií a doufala jsem, že aspoň tato kniha bude ukončena už po prvním dílu. Vám snad nevadí neustále čekat  na další díly sérií? Přece jen, když už si přečtu první díl a jsem tak nějak na ,,vlně´´ daného příběhu, opravdu mě naštve, když zjistím, že to tím daným jedním dílem ani zdaleka neskončilo. Navíc, když to skončí tak napínavě jako tato kniha. Co říkáte na poslední větu knihy? Líbila se vám?  :-D



Hodnocení : 79%

Ukázka:
,, Ráčíte být velmi vnímavá. Učil vás někdo o mé soše?
Mé soše.
Muž, který stojí přede mnou je... Michalangelo ! Hledí mi do očí. Mluví se mnou. A očekává ode mne inteligentní odpověď. 
Zatočí se se mnou svět a uprostřed náměstí si sednu. Niccolo ke mně přispěchá a rozhlédne se kolem jestli se někdo nedívá. 
,,Pacienzo, jste churavá?´´