sobota 28. června 2014

Review: Pandemonium - Lauren Oliver (Delirium #2)

Název: Pandemonium (Delirium #2)
Autor: Lauren Oliver
Nakladatelství: CooBoo
Počet stran: 302
Žánr: dystopie, young adult

Anotace

Po útěku se Lena ocitne v Divočině a musí se smířit s faktem, že vše, co doposud prožila, lidi, co znala – to všechno je už jen minulost a neexistuje žádné předtím. Připojuje se ke skupině Nežádoucích, kteří mají v úmyslu proniknout do světa „za plotem“, kde se zúčastní velké demonstrace. Tu uspořádal ABAD – Amerika bez amor deliria – organizace hlásající nevyhnutelnost léčby. Když se však Lena setká s Julianem, synem zakladatele ABADu, klukem, jenž zosobňuje všechny její hodnoty, ani netuší, že se jejich osudy zkříží víc, než by si kdy pomyslela.


Obálka se nese ve stejném duchu jako předchozí Delirium. Jednoduchá, se zdobeným písmem, v pozadí obličej se zavřenýma očima. Je důkazem, že dobrá kniha nemusí mít nejluxusnější obálku. Jen ta barva se mi moc nelíbí. Na ukázku ještě pár zahraničních obálek.


V předchozím díle jsme měli možnost si společně s Lenou zkusit žít ve světě bez lásky, ve světě plném lží, zákazů a povinností. Lena se po útěku uchýlí do Divočiny, kde se dostane do jednoho z táborů Nežádoucích, kteří se jí ujmou. Neoficiálním vůdcem je zde mladá Raven, kterou si Lena hned oblíbí. Postupně se začleňuje a seznamuje i s dalšími členy tábora, avšak cítí se zde osaměle. Při útěku totiž zůstal Alex za plotem a je víc než pravděpodobné, že byl zabit. Lena se z toho však postupně dostává a začíná se sžívat s Divočinou, s tím, jak v nehostinném prostředí přežít a jak bojovat proti vyléčeným. V rámci tajného odboje se později vydává za členku ABADu (organizace Amerika bez amor deliria) a snaží se zjistit jejich plány.
Při jedné z demonstrací ji unesou společně s Julianem, synem zakladatele ABADu  a zároveň velkým bojovníkem proti "chorobě" a Nežádoucím. Po čase stráveném v cele s Julianem Lena zjišťuje, že i po Alexové smrti je zase schopná milovat. Všechno je ale mnohem složitější než se zdá...

Pandemonium bylo pro mě o něco víc akčnější a napínavější než předchozí díl. Tentokrát je příběh vyprávěn ze dvou různých časových rovin, Tehdy a Teď. Za to bych dala velké plus, každá kapitola končí napínavě a čtenář se u něj rozhodně nenudí. Děj běží strašně rychle a já byla na konci dřív než jsem si stačila uvědomit, co se děje. Stejně jako ve spoustě dnešních knih se zde objevuje typický milostný trojúhelník. Popravdě nejsem zrovna zastáncem takových trojúhelníků, tady mi ale jako takové klišé nepřipadal. Lenu jsem si oblíbila mnohem víc než v prvním díle. V Divočině tak nějak dospěla a ukázala se jako svobodná, revoltující osoba, schopná bojovat za svobodu, za lásku. Navíc se zde objevilo několik nových postav, myslím si, celkem dobře psychologicky propracovaných.
Musím uznat, že tato kniha opravdu stojí za přečtení. Nejenže jsem si velmi oblíbila autorčin surový styl psaní, ale Pandemonium mě donutilo ani na chvíli nepřestat číst. Častokrát jsem se při čtení klepala nervozitou, napětím a na konci mě kniha doslova roztrhala na kusy a odhodila jako kus hadru. Kvalita této série stoupá s každým dílem, proto jsem zvědavá, jak tento příběh boje za lásku nakonec skončí.

Ukázka z knihy: Na začátku je oheň. Oheň v mých nohou a plicích, oheň, který spaluje každý nerv a každou buňku v mém těle. Bolest - tak přicházím znovu na svět, znovuzrozená z dusivého žáru a temnoty. Prodírám se temným, vlhkým porostem plným podivných zvuků a pachů. Běžím, a když už nemůžu, kulhám. A když nejde ani to, tak se plazím, centimetr po centimetru, zarývám nehty do hlíny, plazím se jako červ podivným porostem této neznámé krajiny. Také krvácím. Nejsem si jistá, jak daleko do Divočiny jsem se dostala, jak dlouho jsem pronikala hlouběji do lesa, než jsem si uvědomila, že mě postřelili.

Hodnocení: 90%





Žádné komentáře:

Okomentovat