Review: Pan Theodor Mundstock - Ladislav Fuks

Název: Pan Theodor Mundstock
Autor: Ladislav Fuks
Nakladatelství: Odeon
Počet stran: 194
Žánr: román

Anotace

Autorův románový debut (1963) byl už ve své době oceňován jako mimořádný literární čin. Co hlavně upoutalo pozornost, byla originalita Fuksova životního názoru a způsob vyprávění. Až podivně působí titulní postava nenápadného, čestného, pasivního úředníka, lpícího na lidské důstojnosti a dobrotě a hledajícího postup, jak se ubránit a uniknout před blížícími se hrozbami. Osobitá je vypravěčova perspektiva, takže četba provokuje nejistotu, nakolik je realita absurdní a temná, nebo banální a obyčejná, a zvědavost, jestli je příběh bláhový a groteskní, nebo smutný. Ani nevíme, jestli román myslí na tísnivý obraz doby, anebo na docela osobní autorovu úzkost. Právě ze sugestivní tajuplnosti se rodila autorova sláva zasahující nejenom českou kulturu. Hned následovaly překlady do mnoha jazyků a dílo se tak obracelo k těm, kdo se trápili tragédií holokaustu a existenční nejistotou soudobého člověka.

Tentokrát jsem se rozhodla sáhnout po nějaké té povinné četbě. Jelikož s Fuksem nemám moc dobré zkušenosti, od téhle knihy jsem moc neočekávala. A jak to nakonec dopadlo..? Nejspíš svůj názor kapku přehodnotím. 

Hlavním hrdinou příběhu je starší Žid Theodor Mundstock, žijící v okupované Praze. Bydlí zcela sám a jeho život je jeden velký strach. Strach z předvolánky, která jej pošle transportem přímo do některého z koncentračních táborů. Už to viděl tolikrát. Jeho přátelé, známí i spolupracovníci žili díky německé šikaně svůj těžký židovský úděl a stačila jediná předvolánka, a pak už je nikdy neviděl. Lidé neví, co se v táborech vlastně děje. Vědí jen, že to tam není zrovna příjemné a také nikdo netuší, zda se vůbec někdy shledá se svou rodinou. Pan Mundstock se z úředníka stal zametačem ulic, jež žije se slepicí a občas navštěvuje své přátele, rodinu Šternových. Postupně se uzavírá do sebe, až jednoho dne, jakoby ho cosi osvítilo, začal se metodicky připravovat na možnou cestu do koncentračního tábora. Mundstock trénuje spaní na pryčně, balí si kufr a připravuje se také na šikanu ze strany německých vojáků. Obdrží nakonec pan Mundstock předvolánku? A bude jeho příprava vůbec k něčemu?  

Po přečtení Spalovače mrtvol jsem se zařekla, že Fukse už číst nebudu. Nakonec jsem ale povolila a dala mu ještě jednu šanci. Příběhy z dob války mám docela ráda a navíc mě kniha docela zaujala. Oproti Spalovači byla pro mě tato kniha o něco zábavnější a jednodušší. Příběh je depresivní, čiší z něj úzkost, strach a nejistota. Párkrát jsem musela knížku odložit, protože mi z ní bylo dost smutno. Zpočátku jsem měla problém se začíst, postupně jsem si ale knihu oblíbila. V části, kdy je Mundstock spíše pasivní a strachuje se každého zaklepání na dveře jsem se trochu nudila. Kniha je zaplavována jeho rozházenými myšlenkami a vším, co se mu honí hlavou. Taky se zde objevuje něco jako jeho druhé já - Mon. Je to ta část jeho, která způsobuje ten panický strach. Jeho stín, odvrácená strana. Tenhle Mon mi teda vůbec nesednul. Jeho neustálé poznámky a vnitřní monology...brr. 

Naštěstí Mundstock trochu procitl a jakoby nalezl sebe sama. Pomaličku jsem si oblíbila i Mundstocka, hlavně za jeho odvahu a sílu se sebrat. Kniha ukazuje také jak vypadala Praha v době války a zavede nás taky maličko do života Židů a jejich tradic. Čím více stránek jsem měla

přečtených, tím více stoupalo napětí. Přece jenom jsem prostě musela vědět, jak příběh Theodora Mundstocka skončí. Občas jsem ale měla problém se v knize zorientovat, Fuks často skáče z jednoho prostředí do druhého, aniž by upozornil a někdy to bylo kapku zmatené. Ke konci ale už jsem napětím skoro nedýchala a závěr mě ale maximálně překvapil. Takže přestože byla knížka místy nezábavná a zmatená, špatné čtení to rozhodně není. Ukazuje nám, hrůzu tehdejší doby, víru lidí v lepší časy a to, jak se s Židy zacházelo. Snaží se nám však také říct, že přestože se do našich životů vkrade strach a úzkost, vždy existuje způsob, jak přežít. Stačí odvaha a vůle. Možná že se mé mínění o Fuksovi přece jen zlepšilo.

Ukázka z knihy: ..Ale může se stát, že mu ten v uniformě vyrazí zub. Panu Mundstockovi, jak leží na pryčně, poklesnou vzrušením nohy. Pozná, že mu hulvát může vyrazit zubů hned několik. Co teď? To bude dobře hned vyplivnout, blázen pozná, že se neminul cíle, a kdo se nemine cíle, přestane. Možná, by měl mít pro ten případ zub v ústech připraven. Není to lehké, dostat ránu, až se zajiskří, a přitom hned myslit, jak uvolnit zuby a neskousnout. To přece není v takové chvíli maličkost. Ale jak ten trénink zařídit? Pan Mundstock začíná tušit, že to bude těžší než zdvihání kufru a tlučení do kamene. Tam si totiž stačil sám, ale tady...

Hodnocení: 69%