Review: Den co den - David Levithan

Název: Every day
Autor: David Levithan
Nakladatelství: CooBoo
Počet stran: 340
Žánr: román, YA

Anotace

Každý den se probudíte v jiném těle, každý den žijete život někoho jiného. A tak platí jedna jediná zásada – vyhněte se tomu, aby si někdo všiml, že na jeden den přebýváte v těle někoho jiného a nepleťte se do jeho života.
Vše je v pořádku, až do rána, kdy se probudíte v těle Justina a zamilujete se do jeho přítelkyně Rhiannon. Od toho okamžiku všechna pravidla, podle nichž jste až do teď žili, přestávají platit. Konečně se objevil někdo, s kým chcete být den co den.

Obálka: Hardback
Pro mě obálka nepatří zrovna mezi ty nejkrásnější, jednotná barva a tak nějak depresivní obrázek mi ke knížce zrovna nesedí. Přece jen bych ocenila barevnější nebo alespoň nápaditější. Na druhou stranu tahle nevýrazná obálka skrývá poklad.

Dostáváme se do života náctiletého kluka, zvaného jednoduše A. Stejně jako spousta teenagerů jeho věku občas vzdoruje svým rodičům, zamilovává se a tráví čas s přáteli. Problém je, že toto zažívá každý den jako někdo jiný. Den co den se probouzí v těle jiného člověka - ať už kluka nebo holky - a snaží se každý tento den prožít tak, jak by si to zřejmě osoba, v níž je hostem přála. Jednoho dne se probudí v těle Justina. Tenhle kluk není nijak extra výrazný, spíš jen proplouvá životem. Opěrný bod v jeho životě tvoří jeho přítelkyně Rhiannon, které si však Justin zas tolik neváží. A se do Rhiannon okamžitě zamiluje a najednou jako by našel smysl života. Někdo, kvůli komu by si strašně moc přál, aby se už do jiných těl nepřemisťoval. Najednou jako by bylo všechno jinak. A se snaží být s Rhiannon v kontaktu každý den, přestože je pokaždé někým jiným. Vzniká tak neskutečná láska dvou lidí, kteří přestože nemůžou být doopravdy nikdy spolu, snaží se nějak krutý osud překonat. Co by musel udělat, aby měl tu šanci zestárnout vedle Rhiannon?

Knížka Den co den byla pro mě takovou svěží oddychovkou. Už po pár stránkách mi bylo jasné, že tahle kniha se mi bude líbit. Nejdřív musím říct, jak rychle se čte. Do příběhu jsem se ponořila s takovou vervou, že jsem v půlce knihy nevěřícně koukala, že jsem tak daleko za takovou chvilku. David Levithan píše krátké, ale výstižné věty, netrápí nás zbytečnými popisy a díky tomu máte přečteno ani nevíte jak. Celkově jsem si oblíbila jeho styl psaní. Kromě popisování děje a příběhu A se v jeho vyprávění objevuje často nějaká ta hlubší myšlenka nebo zamyšlení. To dělá z románu citlivou a dojemnou knížku, která určitě stojí za přečtení.

,,Všichni chceme, aby všechno bylo v pohodě. Ani moc netoužíme, aby něco bylo skvělé, báječné nebo fantastické. Rádi se spokojíme s tím, že všechno bude v pohodě, protože to je tak akorát."

Postava A mi byla už od začátku sympatická. Je takovým netypickým typem člověka, který raději sleduje skutky a vlastnosti lidí, než aby odsuzoval. Během jeho cestování v tělech bylo zvláštní a zároveň velmi zajímavé sledovat, jak se mění charaktery různých lidí a jak rozdílné životy každý z nich vede. Rhiannon jsem si zpočátku moc neoblíbila. Postupně ale dokázala nejen A, ale i mně, že má v sobě mnohem víc než se zdá a že dokáže milovat i bez ohledu na to, že onoho člověka nikdy neviděla. Tohle mi při čtení připomnělo jeden citát z Malého Prince: ,,Správně vidíme jen srdcem."

Originální, šokující a návyková - taková je kniha Den co den. Ukáže vám pohled na svět z různých pohledů a různorodost životů lidí. Rozhodně se u knížky nebudete nudit. Každá kapitola popisuje

jeden den, jeden další život. A taky vás nutí otáčet stránku za stránkou, dokud nezjistíte jak to s A a Rhiannon bude dál. Maličko mě zklamal konec, u kterého jsem čekala přece jen trochu víc nápadu. Sice nemám ráda vícedílné série, ale tady bych si přála mít v ruce další díl a žít dál s A jeho život. Knihu bych určitě doporučila těm, kdo hledají nevšední příběh s kapkou napětí a typickou láskou, která hory přenáší. Po přečtení možná zjistíte, že lidé ne vždy jsou takoví, jak se zdají být a že někdy je ,,to vevnitř" opravdu důležitější než zevnějšek.

Ukázka z knihy: Vzpomínám na včerejšek a na to, jak mi vzpomínky na ni dodávaly sílu ve chvíli, kdy jsem ji opravdu potřeboval. Připadá mi, jako kdyby se člověk, do kterého se zamilujete, najednou stal smyslem vašeho života. Možná jsem si to celé překroutil  a ve skutečnosti jsem se do ní zamiloval jen proto, že se snažím svému životu dát nějaký smysl, ale myslím, že ne. Myslím, že kdybych náhodou nepotkal ji, žil bych si dál jako dřív. 

Hodnocení: 85%