Review: Bílá jako sníh, rudá jako krev - Alessandro d'Avenia

Název: Bianca come il latte, rossa come il sangue  
Autor: Alessandro d'Avenia
Nakladatelství: Jota
Počet stran: 270
Žánr: román
Rok vydání: 2014

Anotace 

Leo je šestnáctiletý kluk jako každý jiný: rád se poflakuje s kamarády, hraje fotbal, prohání se na mopedu a žije v dokonalé symbióze se svým iPodem. Dlouhé školní hodiny by nejraději vymazal a učitele vidí jako živočišný druh, v jehož brzké vyhynutí nepřestává doufat. Takže když přijde nový supl na dějepis a filozofii, Leo ho přivítá pořádnou dávkou cynismu a nasliněných kuliček.
Ale zdá se, že tenhle mladý profesor je mezi ostatními vyučujícími nečekanou raritou. Když přednáší, dokáže všechny strhnout, často zabrouzdá mimo osnovy a každým slovem nenápadně pobízí své žáky, aby žili naplno a šli za svými sny. A Leo jeden velký sen má – jmenuje se Beatrice, nejhezčí holka ve škole. Beatrice je ztělesněním vášně, její rudé vlasy září na miliony světelných let a jediný její pohled Leovi otevírá brány ráje…Ale než Beatrice vůbec zjistí, že ji někdo miluje tak, jak ani Dante Alighieri nemohl milovat, onemocní leukémií. Leo si poprvé v životě klade otázky, na které nenajde odpověď na internetu, ale musí se s nimi vypořádat sám, a vydává se bojovat za svůj sen. Pochopí nakonec, že sny neumírají, a najde sílu věřit v něco většího, než je on sám?

Hlavním hrdinou příběhu je šestnáctiletý Leo, který stejně jako spousta jeho vrstevníků tráví čas sportem, hudbou a svými nejlepšími přáteli. A stejně jako mnoho mladých lidí s ním cloumají city - je zamilovaný do své spolužačky Beatrice. Krásná rudovláska je pro Lea vším - jeho snem, přítomností i budoucností. Když jednoho dne do školy příjde nový učitel na záskok, Leo jako typický teenager se snaží mu jeho pobyt znepříjemnit. Může se zdát, že tihle dva budou nepřátelé na život a na smrt, avšak do té doby, než se učitel v jedné z hodin dotkne citlivého tématu, které Lea zaujme. Své žáky vede k tomu, aby se nikdy nevzdávali a za každou cenu šli za svými sny. To i Lea ovlivní natolik, že se rozhodne konečně promluvit s Beatrice. Jenže zjistí, že následovat sny není vždycky tak jednoduché. Beatrice má totiž leukémii. A tak se jeho sen i přání rozplynou v obavách o to, že ji navždy ztratí. Co se mu učitel snaží říct je to, že sny vznikají právě přes překážky. Jinak by totiž zůstaly pořád jenom sny. 

O téhle knize jsem slyšela jako o italských Hvězdy nám nepřály. Popravdě je tahle knížka zcela jiná. Ano, najdeme zde lásku i nemoc, krach snů i víru ve věčnost. To je ale tak všechno co mají tyhle knihy společné. Bílá jako sníh je něčím zvláštní a prostě jedinečná. A čtení téhle knížky byl pro mě opravdu neskutečný zážitek. 

Postava Lea mě ze začátku neskutečně štvala. Typický teenager, co má všechno v paži a plivat na okolí mu nedělá sebemenší problém. Tak trošku mi připomínal Barta Simpsona. Proto bylo trošku překvapením, když se ukázal, že i tahle protivná osoba má city a ještě k tomu tak silné. Postupně jsem si však k němu našla cestu, a to když se ukázal, že má v hlavě mnohem víc než jen seno. Dokázal mě přinutit, abych věřila jemu, jeho velké lásce a touze po štěstí v podobě rudovlasé dívky. Bravo. Postava učitele je skutečně perfektní. Snílek, který by šel i přes mrtvoly, aby dosáhl svých cílů a přání. Kdyby takových lidí bylo na světě víc a ještě k tomu učitelů, bylo by krásně. 
Neuvěřitelně mě taky zaujal styl psaní. Kapitoly jsou opravdu kratičké a čtou se raz dva. Takže máte knihu přečtenou za pár hodin a k tomu díru v srdci jako bonus. 

,,Láska tu není proto, aby nás dělala šťastnými, ale aby nám ukázala , jak silná je naše schopnost  snášet bolest."

Vyprávění knihy je tak trochu jiné. Autor nepopisuje složitě každý detail, ani tady nenajdete dlouhé, nudné pasáže. Jeho vyprávění je jakoby zprostředkované, někdy nepřímé. Hodně se mi líbilo, jak autor v knize přirovnává pocity k různým barvám. Rudá jako něco, co je vám nejcennější, jako pocit vášně a vzpoury; naopak bílá je prázdnota, ze které není úniku. Hluchota, nevědění, nekonečno. 
Netvrdím, že se kniha bude líbit všem. Na tuhle knížku totiž člověk musí mít tu správnou náladu. Pokud jí ale dáte šanci, pohltí vás. Stejně jako pohltila mě. Přestože je konec tak trochu předvídatelný, nedala mi kniha šanci ji odložit. Protože tady nejde ani tolik o konec, jako o to skutečné a pravdivé v celé knize. Snaha vyjádřit nevyjádřitelné. Odhalit pravdu a přimět lidi nevzdát se svých snů. 
Bílá jako sníh je citlivá a hloubavá kniha s příběhem, který se už dnes může zdát jako neoriginální, přesto však nás zasahuje na tom nejcitlivějším místě. Má v sobě tolik myšlenek a tolik pravd, které si člověk jen tak neuvědomuje každý den. Je o snech, o čekání na neočekávatelné, o víře, že jednou si splníme svá přání. Ale hlavně je o obětavé lásce. 
Tahle kniha pro mě nikdy nebude bílá. Navždy už je jen rudá. 

Ukázka z knihy: Do jednoho rohu dám bágl a natáhnu se s pokrčenýma nohama. Nebe je modře pruhované, křižují ho bělostná oblaka. Nejsou to dešťové mraky, ale čerstvé mraky od moře. A ta modrá je díky nim ještě ostřejší. Pohled mi zabloudí mezi větve deštníku, prolne se s barvou zakulacených listů a dosáhne až k nebi, a na tom nebi vidím natištěný obraz mého štěstí: Beatrici. Nikdo si nebe nevšímá, dokud se nezamiluje. Mraky jsou najednou rudé.

Hodnocení: 88%